1. Kde je ten plamen nadšení,
jenž v dětech tvých kdys plápolal,
když jeho září vedeny
šly, Bože náš, bez bázně dál?
2. Kde je ten duch, jenž víru tvou
Abrahamovi vdechl v hruď,
vlil v srdce Pavla sílu svou,
radu mu dával: „Stálý buď!“
3. Kde je duch lásky sloužící,
s níž David písně své směl hrát,
kde je ten výhled toužící,
jenž prorokům dal stránky psát?
4. Kde je ten duch, v němž Eliáš
nad Bálem mocně zvítězil,
v němž Mojžíš slávy tvé zřel tvář
a Job svou zkoušku podstoupil?
5. Vzpomeň na dávné dílo své,
obnov je znovu, Bože náš.
Srdce ti dáme, vždyť je tvé,
ty do něj svého Ducha dáš.